58
1
💙 #moravazokna
22
3
V reakci na moji recenzi feministek mi přišlo několik osobních dotazů, z nichž se několikrát opakoval tento: kdy prosím tě čteš? :) Podobné dotazy už ke mně chodily na jaře, kdy se tady objevila nějaká větší vlna knižních tipů. Sepsala jsem na toto téma článek pro svůj blog - link dávám do bio. Ale stručná verze: 1. Čtu, protože chci. Nikoliv proto, že mám pocit, že bych měla nebo si tím potřebovala něco dokázat. Nepotřebuju se do toho nutit. Čtu, protože mi to jde a jako máloco mě to baví. 2. Čtu, protože nechodím do práce. Na starosti mám Benjamína, byt a B., který je živitelem rodiny. Často říkám, že se nezastavím, ale není to tak úplně pravda. Benjamín ještě pořád odpoledne spí, takže třeba tu chvilku, kdy nepíšu nic na blog nebo na Instagram, si čtu. 3. S knihou chodím úplně všude. Protože během dne je hodně chvilek, které člověk stráví nicneděláním nebo čekáním. Pak vytahuju knížku, Kindle, audioknížku. 4. Čtu víc knih najednou a přepínám mezi nimi podle situace a chuti - třeba když večer ležím s Benjamínem a čekám, až usne, je ideální nějaký román v Kindlu. Příliš to nezáří do tmy, nemusím se na to soustředit tolik jako na literaturu faktu, je to jednoduché, pohodlné čtení. Do auta si zase beru audioknihu atd. 5. Když nepočítám tu a tam týden, kdy propadnu nějakému seriálu na Netflixu, prakticky se nedívám na televizi. 6. Udržuju „to read list“. Dneska v něm mám přes 500 knížek a mám se tak pořád na co těšit. 7. Učím se knížky nedočítat. Abych neměla pocit viny, neříkám, že mě nebaví, ale že teď pro ni prostě není ta správná doba a odkládám ji na vhodnější rozpoložení“. 8. Nelakuju si nehty, nechodím na nehty, nic si na ně nelepím a tak dál. Protože než by mi to zaschlo (a za deset minut se odřelo, až budu umývat první talíř), radši si budu půl hodiny číst. A víc na blogu. :) P.S. Dost knížek pod stromeček máte? Já jen, že kdyby ne, tak loni jsem napsala „Moje bejby Amerika“. Ještě jsou. :) #book #booklover #viccasunacteni #vicecasunacteni #ctenitemeni #knihy #mojebejbyamerika
43
7
Tahle knížka má teď na Instagramu velký “hype”, takže jsem podlehla i já. Dočetla jsem včera, tedy druhou půlku jsem spíš tak popřeskakovala, protože mě bohužel nijak zásadně neobohatila. Je to hezký nápad a úžasným marketingem v pozadí, ale co ale v recenzích moc nezaznívá, že se hodí spíš pro teenagerky nebo pro lidi, kteří se domnívají, že feministka je žena, co si neholí podpaží a nenávidí muže. Pokud jste pětatřicetiletá žena, která feminismus spíš žije, než aby o něm donekonečna mluvila – jak jsem se stala feministkou a co to pro mě znamená, je většina textů spíš povrchní klišé a stačilo by je podle mě publikovat online nebo v e-knize (za tu mimochodem děkuju!). Pohledem z Turecka mi tam třeba chybí zásadní texty o tom, jak souvisí feminismus s náboženstvím, jak se tohle téma (a jestli vůbec) dotýká žen žijících pod hranicí chudoby, které se spíš než hloupé poznámce v práci snaží vyhnout znásilnění nebo dokonce zabití, jak se to vůbec má s feminismem u žen méně zajištěných a z méně vyspělého světa, než je ten západní. No a z toho západního světa, třeba když vezmu sebe – a spoustu žen, se kterými se teď potkávám - ráda bych se dočetla třeba o tématu, kterak žena, oddaná, láskou hnaná bytost následuje manžela, kam je třeba, sama se vzdá spousty věcí, rozhodne se spolehnout na gáži manželky a obstarávat naprosto zásadní roli ženy v domácnosti a matky, a pořád je sice svobodná, ale zároveň nonstop závislá a po určitou dobu se na tom nedá nic změnit. Anebo téma feminismus, když jste svobodná matka. O čem je potom, tedy jestli vůbec tyhle ženy mají čas to řešit? ... Jestli vás téma feminismu zajímá a něco o tom víte, u téhle knížky bude stačit, když si ji prolistujete v knihkupectví nebo v knihovně. Foto: @knihkupectvi_luxor #feministkynenosiruzovou #feminismus
25
1
Knihcentrum.cz má soutěž o tři naše Módní diáře 2020. A to chceš! :) Tak pokud ještě nemáte, máte šanci vyhrát. Link na soutěž dávám do bia. Děkujeme! 🙏
59
2
Nemůžu uvěřit, že dneska je to rok! Rok, co mi vyšla knížka #mojebejbyamerika a co jsme ji křtili v Luxoru. Pořád mi dělá radost, protože za ten rok snad nebyl ani jeden týden, kdy by mi nepřišel nějaký hezký e-mail, kam všude doputovala, kdo ji četl, kdo měl v životě v USA nebo jinde v zahraničí podobné začátky. A děkuju i za ten anonym na Databázi knih, co píše o tom, jaká jsem naivka. :) Tu knížku jsem napsala proto, protože si myslím, že kdybych ji sama měla v ruce, když jsem odešla do USA, přišlo by mi to o něco jednodušší - minimálně v tom, že bych si nemyslela, že jsem fakt divná a neschopná, když kupuju v obchodě plantains místo banánů a pak se z nich snažím upéct banánový chleba. A v milionu jiných maličkostí i zásadnějších rozhodování. Děkuju všem, co jste mě podpořili, co jste si knížku koupili, půjčili, přečetli a pořád to děláte. A kdybyste nevěděli, co pod stromeček, tak hlásím, že do bestselleru ještě pár kousků chybí (haha) a ještě jsou. 😉
77
3
Dneska jsem byla na fantastickým kurzu vaření s #christopbob z hotelu Santa Rosa v Amalfi v Itálii. Zase mě fascinovalo, jak jsou dobrý věci jednoduchý a trvají fakt krátce, když si vaření umíte naplánovat a když na to máte pár fíglů. Nejsem nijak zdatná kuchařka, doopravdy vařím až od momentu, co jsem si vzala B. a zjistila jsem, že jestli nechci jíst každý večer pizzu z Costca, budu muset. Pořád se učím a hlavně přeučuju věci, které bůhví proč dělám špatně. A tak jsem si říkala, že si sem sepíšu pár základních pravidel, které mě dneska zaujaly a které jsem buď nevěděla nebo dělala blbě. Takže: 1. Dobrý salát dělají dvě věci: kvalitní olivový olej (ten poznáte tak, že litr by měl stát víc než litr benzínu do auta - v Evropě!!!, jinak ho v obchodě neberte, nestojí to za to) a kvalitní zdroj kyselosti - dobrý citron, sůl a pepř v kombinaci s tím olejem udělají zázrak a můžete se vyprdnout na všechny zálivky světa. Plus když tam přidáte něco jako granátové jablko, zelené jablko, na podzim kousek dýně, bude i domácí salát rázem vypadat jako z restaurace. 2. Rybu na pánev prvně vždycky kůží dolů - zatáhne se a až ji budete obracet, nerozpadne se na tisíc kousků a nepopraská. 3. Když vaříte těstoviny, voda by měla být slaná jako moře - takže zbytečně nešetřit. Vůbec víceméně cokoliv vaříte ve vodě, o rýži to platí taky, sůl patří vždycky do ní, aby se dostala do produktu a ten měl chuť. Když produkt posolíte až na talíři, je výsledek poloviční. Naopak na těstoviny do vody ani při slévání nepatří žádný olej - je to plýtvání a že se vám díky němu neslepí je prý pěkná blbost. 4. Když na většinu těst použijete suroviny v pokojové teplotě, krásně se spojí, i když máte k dispozici jenom ruce. A stejně tak většině těst po vypracování neublíží aspoň krátký odpočinek v chladu, hlavně těstům na těstoviny. 5. Těstoviny povýšíte na level milion, když je po scezení ještě kratičce povaříte v omáčce, co na ni chcete dát, místo abyste tu omáčku na ně jenom nalili, jak to dělají třeba v USA. :) Vyzkoušejte, asi to hned nebude chutnat a vypadat jako od šéfkuchaře z michellinské restaurace, ale lepší by to být mohlo. :) #comiudelaloradost #cookingtips
176
16
Když se 17. listopadu 1989 měnila naše země, bylo mi šest. V paměti mám tak jenom jednu historku. Vzpomínám si, jak jsem jeden den přišla z první třídy, maminka se klasicky ptala, co bylo, a já odpověděla, že soudružka učitelka říkala, že už jí nemáme říkat soudružko, ale paní učitelko. “Já tomu nerozumím, mami, je to pořád ta stejná paní!” Pak si pamatuju jen útržky: jak rodiče nadšeně sledují zprávy, Havla s vítězným V, placky OF, trochu později kuponové knížky, přílohy s překvapením z komiksu Kačera Donalda, Jágra na titulce Mladého světa, co jsem si vystavila v pokojíčku, že se jednou, když budu mít fakt štěstí, podívám do Ameriky a vezmu si ho, první kokosový ořech k Mikuláši, který jsme si tak dlouho šetřili, až úplně zplesnivěl ... a tak. Co tím chci říct, že jsem dostala dar svobody doslova zadarmo. To, že přišla a její náročné začátky, vybojovala a oddřela generace mých rodičů a prarodičů, co se narychlo učila orientovat ve změnách, v možnostech a v příležitostech, jak s nimi naložit. Záleželo na štěstí a na miliónu dalších věcí. Ale najednou mohli a dělali, a hlavně proto já teď lížu smetanu: studovala jsem, co jsem chtěla, kde jsem chtěla, cestuju, žiju v zahraničí, provdaná za cizince, dělám si, co chci, plním si své sny, můj syn má dva pasy ... Když jsem včera v noci seděla mlčky u stolu u zapálené svíčky, můj muž se mě ptal, co dělám a proč nejdu spát. S hrůzou mi došlo, že ačkoliv dobře chápe, o čem rozjímám, zná naši historii, je pro něj vzdálená stejně, jako je pro mě třeba pojem druhá světová válka. Jak to jednou bude brát můj syn? Pokud bude v Česku, nebude pro něj tento státní svátek jen volno, kdy nemusí do školy? A pokud bude v Americe, vzpomene si vůbec? Sama si uvědomuju, jak je v jiné zemi, když je člověk daleko, bez těsného obklopení připomínkami, jednoduché vytěsňovat, zapomínat nebo relativizovat ... Na druhou stranu, možná pro tuhle sebereflexi, navíc v zemi, kde je svoboda teď hodně relativní pojem, jsem taky zapálila tu svíčku. A hlavně pro ty všechny přede mnou, co mi tohle umožnili. Stálo to životy, síly, sny, které se jim nikdy nesplnily a mně se plní. Děkuju za to! Děkuju, že můžu. Že můžeme. ❤️
46
3
Není moc Čechů, kteří napsali knihu, jíž se prodalo přes 100 tisíc výtisků. A už vůbec není moc Čechů, kterým se podařilo dostat ji na několik zahraničních trhů včetně toho největšího v USA a obdržet za ni tak štědrý honorář, aby se mohli sbalit a odstěhovat do New York City. Petrovi Ludwigovi se to povedlo. Dlouho jsme byli v kontaktu pouze online, ale když se naše cesty letos v létě na pár hodin protnuly v Praze, věděla jsem, že ho musím vidět a vyzpovídat, protože se mu podařilo něco pozoruhodného. Rozhovor jsem nakonec publikovala v říjnovém čísle časopisu Moje psychologie, ale teď jsem ho dala k dispozici i na blog, pokud jste ho propásli v trafikách. Link je v bio.
50
1
Ty turecký trhy, s těma se budu jednou těžko loučit. 😋
55
6
Toto je Lenka Průšová - @lencina_laborka, formulátorka kosmetiky. Poprvé jsem ji zaregistrovala před třemi lety. Okamžitě mě napadlo, že je to žena, která patří do všech médií, aby tam o kosmetice konečně promlouval někdo, kdo jí doopravdy rozumí. Už tehdy mě docela znepokojovalo, jak lidé přestávají důvěřovat vědcům a autoritám, kteří se snaží co nejdůkladněji poznat svůj obor, a místo toho jsou ochotní uvěřit kdejaké konspirační teorii nebo v otázce kosmetiky nadšené blogerce, která se s biologií a chemií potkala naposledy na základní škole. Přesto dokáže bez mrknutí oka pouštět do světa různé bludy, třeba že coby opalovací přípravek k moři vám nejlépe oslouží kokosový olej nebo že co je stoprocentně přírodní, to je nejšetrnější k naší pleti i planetě. Navrhla jsem tenkrát velký rozhovor s Lenkou coby téma do několika lifestylových časopisů. Všechny ho odmítly. Důvod? Bály se, aby snad Lenka neřekla něco, co by se jim nehodilo, případně co by popudilo inzerenty. Co kdyby se třeba ukázalo, že krém za tři stovky je lepší než ten za tisícovku, jehož výrobce pravidelně inzeruje? Nebo že za čistě přírodním produktem jsou statisíce nacestovaných kilometrů kvůli dovozu surovin, hektary vykácených lesů, živočichů na pokraji vyhynutí a pětinásobné množství produktu, které je potřeba použít, aby splnil účel? Rozhovor s Lenkou jsem střídajícím se šéfredaktorkám nabízela celé tři roky. Nikdy neměly zájem. A pak mi letos v létě konečně došlo, že to je přece důvod, proč mám blog a proč dosud odmítám kývnout na jakoukoliv marketingovou spolupráci. Abych si tam mohla publikovat co chci, kdy chci, s kým chci, jak dlouhé to chci a měla z toho dobrý pocit, že dělám něco, co dává smysl. Přesně s tím jsem Lence zavolala. Na rozhovor kývla okamžitě, ačkoliv obě víme, že na rozdíl od lifestylového časopisu si ho na blogu přečte zlomek lidí. I když ... kdo ví. Na blogu je vás čím dál víc a sami máte možnost ovlivnit, kolika lidem pošlete link nebo kolikrát kliknete na tlačítko sdílet na sociálních sítích. Tak, klikněte do bio, tam to je - otevřený rozhovor o kosmetice bez zásahu inzerentů, PRistů, editorů, šéfredaktorů, majitelů ... ✍️💄
35
3
Nedávno jsem si postěžovala na blogu, jak je v Česku složité najít knížky Miroslava Šaška, které v zahraničí zdobí výlohy hromady knihkupectví. A hele! V Praze jsem je teď před pár dny objevila hned v několika obchodech a navíc ještě tento poklad - To je Praha, která vyšla jako pocta Miroslavu Šaškovi. Není to žádná novinka, na trhu už je víc než tři roky, ale pořádné pozornosti se jí z nějakého důvodu dostává až teď - zase lépe později než nikdy, že. Kniha je výtvarně i graficky naprosto nádherná, navíc existuje i v anglické verzi, takže je to úžasný dárek. Asi jediné, co mě zarazilo, že dost legend a pověstí je v knížce pouze nakousnutých a zřejmě se má za to, že je člověk zná a může je svému dítěti dál dovyprávět nebo dovysvětlit. Nevím jak vy, ale já to tak nemám, pamatuju si hrozně málo věcí a čím déle jsem pryč z Čech a místo zabírají jiné informace a dojmy, tím je to s mými znalostmi “domova” horší a moc nevím, jak bych si s tím poradila. Uvidíme, jak se na to jednou bude tvářit Benjamín, zatím je mu celkem jedno, o čem čtu, hlavně když je tam auto, vlak, traktor nebo tramvaj, sama jsem zvědavá. Četli jste “To je Praha”? Znáte? Každopádně udělalo mi radost, že takové knížky vycházejí a hlavně že si v pár knihkupectvích zasloužily místa, kde jsou na očích, ne zastrčené kdesi v policích pro fajnšmekry. #books #booklover #copravectu
71
2
Pribináčková mánie “sněz kolik můžeš, než odletíme do země bez Pribináků” pokračuje tímto výtvorem z @cukrarna.mysak. V tom croissantu je vanilkovej a je to dokonalé! 🙂💙#kazdydenksvacine
