![Lásku všem vám s klukama posíláme. Vidíte ji, že jo? 😉]()
Lásku všem vám s klukama posíláme. Vidíte ji, že jo? 😉 ![Skoro nikde nikdo.
S každým, koho teď potkám nebo s kým telefonuju, vedeme podobnou debatu: co bychom teď dělaly, kdybychom byly političky.
Covid neslábne.
Zákazy a omezení sílí. Nám tady v Malajsii prodloužili přísný lockdown do 18.2. Čekala jsem to, protože se blíží oslavy Čínského nového roku a vláda tím chce zabránit hromadnému přesouvání velkých skupin osob.
Každopádně lidé jsou vyčerpaní, otrávení, opuštění, začínají rezignovat na odpovědnost a chovat se tak, jak byli zvyklí, porušují pravidla a někteří se tím dokonce chlubí.
A co teď s tím?
Zpřísnit?
Povolit?
Mají jít politici na občany s bičem, a riskovat, že ti kolem sebe budou kopat ještě víc, než se to aktuálně děje?
Nebo mají dát několik základních doporučení a důvěřovat lidem, že se budou chovat tak, jak by měli?
Měli by politici při svých schůzích a plánech dalších kroků myslet primárně na lidi, kteří pravidla porušují, nebo na ty zodpovědné, kteří je dodržují a jdou příkladem?
Chce se mi říct, že spíš to druhé, protože sama patřím mezi lidi, kteří pravidla respektují. A takové, kteří nejsou nesvéprávnými dětmi, ale jsou naopak soudržní, solidární a mají dost rozumu i osobní zodpovědnosti, mám i kolem sebe. Takže můj pohled je logicky zkreslený. Nebo?
Obecně je asi nutné hledat balanc. Ten ale v neustále se měnící situaci zjevně neumí nikdo dobře pojmenovat. Vždyť ani my nevíme, co vlastně chceme. Nakupovat? Chodit do galerií? Cvičit ve fitness centrech? Posílat děti do škol? ... Všechno najednou nejde. Každý však logicky hájí to svoje. A tak vzniká chaos.
I tady v Malajsii.
Obchod stejné značky je v jedné ulici otevřený, ale v druhé ne.
Do obchodního centra vás s kočárkem pustí, ale do parku – na čerstvém vzduchu! – už ne.
Do domu smí přijít chůva, ale jen dvakrát týdně. Třikrát už ne.
A tak bych mohla pokračovat donekonečna.
Taky proto se teď víc kloním k tomu, aby se balanc hledal spíš s přihlédnutím k těm zodpovědným.
Jinak se bojím. Nejen covidu. Revolty. Vzpoury. Dluhů. Nešťastných lidí, kteří ve svém neštěstí začnou dělat zoufalé věci.
Co vy?
Co vy byste dělali, kdybyste byli politici?]()
Skoro nikde nikdo. S každým, koho teď potkám nebo s kým telefonuju, vedeme podobnou debatu: co bychom teď dělaly, kdybychom byly političky. Covid neslábne. Zákazy a omezení sílí. Nám tady v Malajsii prodloužili přísný lockdown do 18.2. Čekala jsem to, protože se blíží oslavy Čínského nového roku a vláda tím chce zabránit hromadnému přesouvání velkých skupin osob. Každopádně lidé jsou vyčerpaní, otrávení, opuštění, začínají rezignovat na odpovědnost a chovat se tak, jak byli zvyklí, porušují pravidla a někteří se tím dokonce chlubí. A co teď s tím? Zpřísnit? Povolit? Mají jít politici na občany s bičem, a riskovat, že ti kolem sebe budou kopat ještě víc, než se to aktuálně děje? Nebo mají dát několik základních doporučení a důvěřovat lidem, že se budou chovat tak, jak by měli? Měli by politici při svých schůzích a plánech dalších kroků myslet primárně na lidi, kteří pravidla porušují, nebo na ty zodpovědné, kteří je dodržují a jdou příkladem? Chce se mi říct, že spíš to druhé, protože sama patřím mezi lidi, kteří pravidla respektují. A takové, kteří nejsou nesvéprávnými dětmi, ale jsou naopak soudržní, solidární a mají dost rozumu i osobní zodpovědnosti, mám i kolem sebe. Takže můj pohled je logicky zkreslený. Nebo? Obecně je asi nutné hledat balanc. Ten ale v neustále se měnící situaci zjevně neumí nikdo dobře pojmenovat. Vždyť ani my nevíme, co vlastně chceme. Nakupovat? Chodit do galerií? Cvičit ve fitness centrech? Posílat děti do škol? ... Všechno najednou nejde. Každý však logicky hájí to svoje. A tak vzniká chaos. I tady v Malajsii. Obchod stejné značky je v jedné ulici otevřený, ale v druhé ne. Do obchodního centra vás s kočárkem pustí, ale do parku – na čerstvém vzduchu! – už ne. Do domu smí přijít chůva, ale jen dvakrát týdně. Třikrát už ne. A tak bych mohla pokračovat donekonečna. Taky proto se teď víc kloním k tomu, aby se balanc hledal spíš s přihlédnutím k těm zodpovědným. Jinak se bojím. Nejen covidu. Revolty. Vzpoury. Dluhů. Nešťastných lidí, kteří ve svém neštěstí začnou dělat zoufalé věci. Co vy? Co vy byste dělali, kdybyste byli politici? ![Před čtyřmi lety v tuhle dobu jsem přijela domů z knihkupectví Barnes&Noble. Plánovala jsem, že půjdu na procházku, ale když jsem doma dosedla na gauč, věděla jsem, že nepůjdu nikam. Ještě jsem se dohrabala k tomu, že uvařím indickou večeři, ale stejně jsem se od sporáku pořád odhoupávala na vteřinku lehnout si na koberec do obýváku - že by tohle už bylo ono? Něco málo jsem snědla a když přišel B. z práce, říkala jsem mu, že půjdu dneska brzo spát, protože je mi divně. Zalezla jsem do peřin, pustila jsem si do uší italštinu a najednou puf! jako by někdo odšpuntoval dobře vychlazené šampaňské. Praskla mi voda a jeli jsme do porodnice, kde se před sedmou ráno narodil Benjamín. Od té doby jsem se nevyspala. :)
Dneska - zítra, podle toho, kde na světě tohle čtete, má čtyři roky. Je to kluk, co má vrtulku u zadku, hlava mu jede na 110%. Neumí žít pomalu, miluje vlaky ve všech podobách, plavání, zpívání, čokoládové všechno, svého bratra … miluje život. Je to rebel, kterého když nechci zvednout tam, kam potřebuje, vymyslí si to tak, aby tam vylezl sám a taky to udělá. Je tvrdohlavý, je svůj a je můj, který se při usínání drží za ruku a říká: “I like mama. Líbí.”
I love you too, můj chlapečku. Tak všechno nejlepší! ❤️🍾🎂]()
Před čtyřmi lety v tuhle dobu jsem přijela domů z knihkupectví Barnes&Noble. Plánovala jsem, že půjdu na procházku, ale když jsem doma dosedla na gauč, věděla jsem, že nepůjdu nikam. Ještě jsem se dohrabala k tomu, že uvařím indickou večeři, ale stejně jsem se od sporáku pořád odhoupávala na vteřinku lehnout si na koberec do obýváku - že by tohle už bylo ono? Něco málo jsem snědla a když přišel B. z práce, říkala jsem mu, že půjdu dneska brzo spát, protože je mi divně. Zalezla jsem do peřin, pustila jsem si do uší italštinu a najednou puf! jako by někdo odšpuntoval dobře vychlazené šampaňské. Praskla mi voda a jeli jsme do porodnice, kde se před sedmou ráno narodil Benjamín. Od té doby jsem se nevyspala. :) Dneska - zítra, podle toho, kde na světě tohle čtete, má čtyři roky. Je to kluk, co má vrtulku u zadku, hlava mu jede na 110%. Neumí žít pomalu, miluje vlaky ve všech podobách, plavání, zpívání, čokoládové všechno, svého bratra … miluje život. Je to rebel, kterého když nechci zvednout tam, kam potřebuje, vymyslí si to tak, aby tam vylezl sám a taky to udělá. Je tvrdohlavý, je svůj a je můj, který se při usínání drží za ruku a říká: “I like mama. Líbí.” I love you too, můj chlapečku. Tak všechno nejlepší! ❤️🍾🎂 ![#prouzky + #bozisvetlo = #comiudelaloradost]()
#prouzky + #bozisvetlo = #comiudelaloradost ![Už? Už! Dnes je to šest měsíců, co žijeme z kufrů. #expertkanaminimalismus]()
Už? Už! Dnes je to šest měsíců, co žijeme z kufrů. #expertkanaminimalismus ![Nejsem žádný influencer, kterému by v inboxu přistávaly tisíce otázek. Ale když se nějaká objeví, týká se většinou čtení. Jak jsem přišla na tuhle knížku? Jak na tamtu? Jak si vybírám, co čtu? Co nečíst? A kdy to stíhám číst?
Tak já vám odhalím kouzlo, jo? Všechno je to sepsané na blogu, link je v bio.
A jedna důležitá poznámka, která je podle mě klíčová: čtení je odmalička moje láska. Nasávat informace, udržovat si přehled, dělat si výpisky je něco, co mi způsobuje čirou radost. Nemusím se k tomu nutit, nemusím vymýšlet žádné složité strategie nebo si stahovat nápomocné aplikace, abych se díky připomenutí ponořila do knížky. Prostě to dělám, každou volnou vteřinu – před chvílí jsem zrovna četla sedm minut v taxíku, když jsme s Oliverem jeli z nákupu. No a zbytek je na tom blogu.
❤️]()
Nejsem žádný influencer, kterému by v inboxu přistávaly tisíce otázek. Ale když se nějaká objeví, týká se většinou čtení. Jak jsem přišla na tuhle knížku? Jak na tamtu? Jak si vybírám, co čtu? Co nečíst? A kdy to stíhám číst? Tak já vám odhalím kouzlo, jo? Všechno je to sepsané na blogu, link je v bio. A jedna důležitá poznámka, která je podle mě klíčová: čtení je odmalička moje láska. Nasávat informace, udržovat si přehled, dělat si výpisky je něco, co mi způsobuje čirou radost. Nemusím se k tomu nutit, nemusím vymýšlet žádné složité strategie nebo si stahovat nápomocné aplikace, abych se díky připomenutí ponořila do knížky. Prostě to dělám, každou volnou vteřinu – před chvílí jsem zrovna četla sedm minut v taxíku, když jsme s Oliverem jeli z nákupu. No a zbytek je na tom blogu. ❤️ ![Uff! Leden byl vyčerpávající mazec, ale vlastně fajn. Došlo mi, že zápisky vděčnosti by se hodily “dolovat" nejen jednou za rok na jeho konci, když píšu blog, ale každý měsíc. A tak se přidávám k @blanchettka a @radka_kusanec a sdílím veřejně svoje lednové radosti.
▪️Karolína, Ester, Božena a díky @ceskatelevize
▪️”Tvrdost dělá z ušlechtilých koní zbité ovce.” (Barbora alias Božena)
▪️3 přečtené knihy
▪️53 uběhnutých kilometrů
▪️1 povedené hovězí po burgundsku podle @kucharkaprodceru
▪️1 excelentní perník podle @smoothandcooking
▪️1 nová, tentokrát už opravdu jediná složka na nejlepší recepty
▪️10 dní bez cukru s @ibezcukrutojde - JDE!
▪️5x kafe venku
▪️1 rozhovor na titulku s normální celebritou 😉
▪️Oliverovo MA - MA
▪️12877747474 Benjamínových proč a vlastní překvapení, že mám ještě sílu odpovídat.
▪️1 výlet do botanické zahrady
▪️1 haprující byznys plán, ale první ever!
▪️viděla jsem Jalan Alor. Díky @luciedrahovzalova
▪️1 úspěšná návštěva malajské pošty
▪️5 “vajíček” za sebou přes švihadlo
▪️3 lekce italštiny, díky @tereza.garai
▪️Nasi lemak pandan
▪️8x online školka
▪️5 slovíček čínsky
▪️5 slovíček malajsky
▪️znovuotevřená školka
▪️1x milá pošta od @zuzana_drake
▪️další 2 krásné dopisy, ve kterých mi chválíte knížku. Díky, ledne! 🙏]()
Uff! Leden byl vyčerpávající mazec, ale vlastně fajn. Došlo mi, že zápisky vděčnosti by se hodily “dolovat" nejen jednou za rok na jeho konci, když píšu blog, ale každý měsíc. A tak se přidávám k @blanchettka a @radka_kusanec a sdílím veřejně svoje lednové radosti. ▪️Karolína, Ester, Božena a díky @ceskatelevize ▪️”Tvrdost dělá z ušlechtilých koní zbité ovce.” (Barbora alias Božena) ▪️3 přečtené knihy ▪️53 uběhnutých kilometrů ▪️1 povedené hovězí po burgundsku podle @kucharkaprodceru ▪️1 excelentní perník podle @smoothandcooking ▪️1 nová, tentokrát už opravdu jediná složka na nejlepší recepty ▪️10 dní bez cukru s @ibezcukrutojde - JDE! ▪️5x kafe venku ▪️1 rozhovor na titulku s normální celebritou 😉 ▪️Oliverovo MA - MA ▪️12877747474 Benjamínových proč a vlastní překvapení, že mám ještě sílu odpovídat. ▪️1 výlet do botanické zahrady ▪️1 haprující byznys plán, ale první ever! ▪️viděla jsem Jalan Alor. Díky @luciedrahovzalova ▪️1 úspěšná návštěva malajské pošty ▪️5 “vajíček” za sebou přes švihadlo ▪️3 lekce italštiny, díky @tereza.garai ▪️Nasi lemak pandan ▪️8x online školka ▪️5 slovíček čínsky ▪️5 slovíček malajsky ▪️znovuotevřená školka ▪️1x milá pošta od @zuzana_drake ▪️další 2 krásné dopisy, ve kterých mi chválíte knížku. Díky, ledne! 🙏 ![A tak se snažím být tím lesem a jednou za měsíc posílám newsletter. Laskavou náruč, která vám na chvíli dovolí zapomenout na tu fůru padajících stromů, rozcestník, co hezkého, zajímavého, hodnotného si přečíst, protože stejně jako je důležité věnovat pozornost tomu, co jíme a jak se o sebe staráme, je taky důležité hlídat si, co nám leze do hlavy.
Myšlenka za tím je jediná: udělat radost. A newsletter je taková kompilace mých radostí. Pokud se se mnou potkáváte v myšlenkách na blogu, v odkazech, co sdílím na konci každého měsíce nebo ve čtenářském vkusu, mohl by se vám líbit.
Chcete? Link je v bio.
P.S. Citát je z ne moc optimistického, ale skvělého dokumentu “Italy: Love It or Leave It”. S díky @tereza.garai]()
A tak se snažím být tím lesem a jednou za měsíc posílám newsletter. Laskavou náruč, která vám na chvíli dovolí zapomenout na tu fůru padajících stromů, rozcestník, co hezkého, zajímavého, hodnotného si přečíst, protože stejně jako je důležité věnovat pozornost tomu, co jíme a jak se o sebe staráme, je taky důležité hlídat si, co nám leze do hlavy. Myšlenka za tím je jediná: udělat radost. A newsletter je taková kompilace mých radostí. Pokud se se mnou potkáváte v myšlenkách na blogu, v odkazech, co sdílím na konci každého měsíce nebo ve čtenářském vkusu, mohl by se vám líbit. Chcete? Link je v bio. P.S. Citát je z ne moc optimistického, ale skvělého dokumentu “Italy: Love It or Leave It”. S díky @tereza.garai ![Veřejný zápis vděčnosti z dneška: tohle dítě ráno otevřelo oči, nadzvedlo se na ručičkách, čmuchlo mi k obličeji (spíme spolu na matraci na zemi, já a děti) a řeklo: MA-MA. Poprvý! ❤️]()
Veřejný zápis vděčnosti z dneška: tohle dítě ráno otevřelo oči, nadzvedlo se na ručičkách, čmuchlo mi k obličeji (spíme spolu na matraci na zemi, já a děti) a řeklo: MA-MA. Poprvý! ❤️ ![Začínáme třetí týden. #lockdown2021]()
Začínáme třetí týden. #lockdown2021 ![Nemůžu odolat a dávám si sem ještě jedny věže s oblohou bez mráčku.
Přestože v Kuala Lumpur je většinu dní přes třicet stupňů a vlhkost jako v létě ve skleníku, takové krásné dny, jako byla neděle, tady nemíváme. Obvykle je obloha klasicky "asijská", podobná tomu, co znáte z televizních záběrů nebo z fotek z Číny: špinavě bílá až šedá, znečištěná, kterou občas probleskne slunce. Když se vydaří takový obrázek jako tenhle, hodně lidí to vnímá jako příjemnou anomálii, výjimku z pravidla a záminku jít sportovat jinam než do fitness centra. Každý mluví o tom, jak je nádherně a modro a upozorňuje mě, ať si to vychutnám dosyta, protože je to zážitek prchavý a pomíjivý a kdo ví, kdy zase bude příležitost.
Je to pro mě velké překvapení. Než jsme se sem odstěhovali, brala jsem krásné dny jako samozřejmý doprovod vysokých teplot. A ony jsou tady ve skutečnosti malým svátkem! Poslední rok ale prý naštěstí docela častým, říkala mi včera moje kamarádka z Dánska. Žije tady už šest let a třeba v roce 2019, kdy hořely indonéské pralesy a rašelinišťové lesy a nad celým městem ležel hustý oblak dýmu, tady modrou barvu na obloze neviděli několik měsíců. Kvalita ovzduší byla tak mizerná, že byly zavřené školy, sportoviště, těhotné ženy měly zakázáno vycházet, do ulic se mohlo jen s rouškami ... Problémy s kouřem z požárů se tady přitom opakují každoročně, protože odlesňování půdy pomocí ohně je údajně stále nejlevnější způsob čištění pozemků. A přitom jak krásně by tady bylo každý den, kdyby byla ochrana přírody víc než zisk.]()
Nemůžu odolat a dávám si sem ještě jedny věže s oblohou bez mráčku. Přestože v Kuala Lumpur je většinu dní přes třicet stupňů a vlhkost jako v létě ve skleníku, takové krásné dny, jako byla neděle, tady nemíváme. Obvykle je obloha klasicky "asijská", podobná tomu, co znáte z televizních záběrů nebo z fotek z Číny: špinavě bílá až šedá, znečištěná, kterou občas probleskne slunce. Když se vydaří takový obrázek jako tenhle, hodně lidí to vnímá jako příjemnou anomálii, výjimku z pravidla a záminku jít sportovat jinam než do fitness centra. Každý mluví o tom, jak je nádherně a modro a upozorňuje mě, ať si to vychutnám dosyta, protože je to zážitek prchavý a pomíjivý a kdo ví, kdy zase bude příležitost. Je to pro mě velké překvapení. Než jsme se sem odstěhovali, brala jsem krásné dny jako samozřejmý doprovod vysokých teplot. A ony jsou tady ve skutečnosti malým svátkem! Poslední rok ale prý naštěstí docela častým, říkala mi včera moje kamarádka z Dánska. Žije tady už šest let a třeba v roce 2019, kdy hořely indonéské pralesy a rašelinišťové lesy a nad celým městem ležel hustý oblak dýmu, tady modrou barvu na obloze neviděli několik měsíců. Kvalita ovzduší byla tak mizerná, že byly zavřené školy, sportoviště, těhotné ženy měly zakázáno vycházet, do ulic se mohlo jen s rouškami ... Problémy s kouřem z požárů se tady přitom opakují každoročně, protože odlesňování půdy pomocí ohně je údajně stále nejlevnější způsob čištění pozemků. A přitom jak krásně by tady bylo každý den, kdyby byla ochrana přírody víc než zisk. ![22/1/2021 #bellyday ~ Dneska je na světě stejně dlouho jako byl v břiše. ❤️]()
22/1/2021 #bellyday ~ Dneska je na světě stejně dlouho jako byl v břiše. ❤️
