• Tohle foto je ze čtvrtečního rána minulý týden v Praze. Teď už jsme zpátky v Ankaře. Musím říct, že jsem docela překvapená, jak tentokrát vnímám návrat. Vzhledem k tomu, že jsem v Česku zanechala spoustu lidí, které mám ráda, a věcí, které jsem nestihla, jsem se trochu obávala, v jaké náladě přijedu. Bála jsem se, že mi bude smutno a že minimálně týden dva budu myšlenkami těkat někde mezi Dražovicemi, Brnem a Prahou.Nakonec se ale děje něco úplně jiného. Líbí se mi být zpátky doma, a opravdu to jako doma vnímám. Jsem ráda, že spím ve své posteli a na svém polštáři, že mám svoji kuchyň a v ní svoje nádobí, že v koupelně nemám věci v kosmetické taštičce, ale vykládané na poličce. Po třech týdnech intenzivního kontaktu s rodinou a přáteli jsem ráda i za osiření, že na mě chvíli nikdo nemluví, že mi nezvoní telefon, že mám Benjamína jen pro sebe a můžeme si vytvořit harmonogram čistě podle toho, jak to vyhovuje nám dvěma. Jsem ráda, že můj diář je zase prázdný, že když Benjamín spí, můžu v klidu sednout a napsat blog, že vím, že každý pátek zase bude chodit paní Sevgi a já budu chvíli pracovat. Taky jsem ráda za náš bazén, že tam každé pondělí a úterý budu chodit plavat a kadeřnictví v domě, kam můžu přijít kdykoliv bez zdlouhavého objednávání se.Stereotyp mi vždycky naháněl hrůzu. Přesto musím přiznat, že čím jsem starší, tím víc si ho hýčkám. Líbí se mi, že dává mému životu a mé roztěkanosti řád. Nebýt jeho, pořád bych někde povlávala, v chaosu, nejistotě a jistě i touze po chvilce klidu. Protože, vždycky chceme, co zrovna nemáme. A stereotyp mě baví taky i proto, že se od teď můžu těšit, až ho zase budu porušovat. #tbt
    103 5
    Tohle foto je ze čtvrtečního rána minulý týden v Praze. Teď už jsme zpátky v Ankaře. Musím říct, že jsem docela překvapená, jak tentokrát vnímám návrat. Vzhledem k tomu, že jsem v Česku zanechala spoustu lidí, které mám ráda, a věcí, které jsem nestihla, jsem se trochu obávala, v jaké náladě přijedu. Bála jsem se, že mi bude smutno a že minimálně týden dva budu myšlenkami těkat někde mezi Dražovicemi, Brnem a Prahou.Nakonec se ale děje něco úplně jiného. Líbí se mi být zpátky doma, a opravdu to jako doma vnímám. Jsem ráda, že spím ve své posteli a na svém polštáři, že mám svoji kuchyň a v ní svoje nádobí, že v koupelně nemám věci v kosmetické taštičce, ale vykládané na poličce. Po třech týdnech intenzivního kontaktu s rodinou a přáteli jsem ráda i za osiření, že na mě chvíli nikdo nemluví, že mi nezvoní telefon, že mám Benjamína jen pro sebe a můžeme si vytvořit harmonogram čistě podle toho, jak to vyhovuje nám dvěma. Jsem ráda, že můj diář je zase prázdný, že když Benjamín spí, můžu v klidu sednout a napsat blog, že vím, že každý pátek zase bude chodit paní Sevgi a já budu chvíli pracovat. Taky jsem ráda za náš bazén, že tam každé pondělí a úterý budu chodit plavat a kadeřnictví v domě, kam můžu přijít kdykoliv bez zdlouhavého objednávání se.Stereotyp mi vždycky naháněl hrůzu. Přesto musím přiznat, že čím jsem starší, tím víc si ho hýčkám. Líbí se mi, že dává mému životu a mé roztěkanosti řád. Nebýt jeho, pořád bych někde povlávala, v chaosu, nejistotě a jistě i touze po chvilce klidu. Protože, vždycky chceme, co zrovna nemáme. A stereotyp mě baví taky i proto, že se od teď můžu těšit, až ho zase budu porušovat. #tbt
  • Když jsem včera zveřejnila IG Stories z našeho letu, přišlo mi pár dotazů na téma létání s dítětem. Jak to zvládáme a tak. Docela to zvládáme, B. kupodivu zvládá i nasadit si sluchátka, pustit film, a vypít horkou kávu, aniž by se polil. Z letadla pak vystupuje jako nažehlený diplomat s manželkou, co je pokydaná, upatlaná, rozchloupaná a s rozmazanou řasenkou. Tahle fotka je krátce po startu po cestě na Moravu, takže tady je to ještě dobrý, do IG Stories dávám větší realitu ze včerejší cesty zpátky. Každopádně, abych odpověděla. Benjamín je zvyklý létat od dvou měsíců, nedělá mu to problémy a donedávna celý let buď prospal nebo se jím protrhal - škubal palubní magazíny. Je to pohodové, na cestování naladěné dítě. To ale nic nemění na tom, že létání s malým dítětem je únavnější, fyzicky i psychicky náročnější. Čím je dítě starší, počítám aspoň do nějakých pěti šesti let - uvidíme, tím méně konstruktivně se dá zabavit. Pořád někde leze nebo aspoň chce, padesát tisíckrát otevírá clonu na okýnku, vytahuje ovladač na obrazovku, rýpe do obrazovky, kope do sedadla lidí před vámi, dloube prstem do těch za vámi. Napřed kýve, že se těší na jídlo, když ho přinesou, sní dvě sousta, zbytek je ve vlasech, na matce, na sedačce, pod sedačkou, někdy je tam i džus a voda, co matka nezachránila. Když jsem včera požádala o kafe, letuška se jen usmála a zeptala se mě, jestli si myslím, že je to dobrý nápad - a dala druhé B.! A pár slíbených tipů: 1. Sedadlo u okýnka je zábavnější než sedadlo v uličce. 2. Do příručního zavazadla si toho berte co nejmíň, potáhnete tašku a ještě dítě, protože kočár po přistání často vyjede až na páse pro oversized luggage. 3. Mějte dostatečně nabitý mobil a v něm aspoň hodinovou smyčku animovaných písniček. A extra tip: Zkuste to a leťte, protože i když jste hotoví a ospalí a pomačkaní a všechno další, je to vtipný zážitek, daleko lepší než sedět doma a představovat si, jaká pruda to musí být letět.
    86 1
    Když jsem včera zveřejnila IG Stories z našeho letu, přišlo mi pár dotazů na téma létání s dítětem. Jak to zvládáme a tak. Docela to zvládáme, B. kupodivu zvládá i nasadit si sluchátka, pustit film, a vypít horkou kávu, aniž by se polil. Z letadla pak vystupuje jako nažehlený diplomat s manželkou, co je pokydaná, upatlaná, rozchloupaná a s rozmazanou řasenkou. Tahle fotka je krátce po startu po cestě na Moravu, takže tady je to ještě dobrý, do IG Stories dávám větší realitu ze včerejší cesty zpátky. Každopádně, abych odpověděla. Benjamín je zvyklý létat od dvou měsíců, nedělá mu to problémy a donedávna celý let buď prospal nebo se jím protrhal - škubal palubní magazíny. Je to pohodové, na cestování naladěné dítě. To ale nic nemění na tom, že létání s malým dítětem je únavnější, fyzicky i psychicky náročnější. Čím je dítě starší, počítám aspoň do nějakých pěti šesti let - uvidíme, tím méně konstruktivně se dá zabavit. Pořád někde leze nebo aspoň chce, padesát tisíckrát otevírá clonu na okýnku, vytahuje ovladač na obrazovku, rýpe do obrazovky, kope do sedadla lidí před vámi, dloube prstem do těch za vámi. Napřed kýve, že se těší na jídlo, když ho přinesou, sní dvě sousta, zbytek je ve vlasech, na matce, na sedačce, pod sedačkou, někdy je tam i džus a voda, co matka nezachránila. Když jsem včera požádala o kafe, letuška se jen usmála a zeptala se mě, jestli si myslím, že je to dobrý nápad - a dala druhé B.! A pár slíbených tipů: 1. Sedadlo u okýnka je zábavnější než sedadlo v uličce. 2. Do příručního zavazadla si toho berte co nejmíň, potáhnete tašku a ještě dítě, protože kočár po přistání často vyjede až na páse pro oversized luggage. 3. Mějte dostatečně nabitý mobil a v něm aspoň hodinovou smyčku animovaných písniček. A extra tip: Zkuste to a leťte, protože i když jste hotoví a ospalí a pomačkaní a všechno další, je to vtipný zážitek, daleko lepší než sedět doma a představovat si, jaká pruda to musí být letět.
  • #airplanemode 🛬
    58 1
    #airplanemode 🛬
  • 🔜 #turkey
    51 0
    🔜 #turkey
  • A turista #panbenjamin ve zběsilém tempu. Jako rodiče. 😄
    46 0
    A turista #panbenjamin ve zběsilém tempu. Jako rodiče. 😄
  • PRAHA! ❤️
    55 0
    PRAHA! ❤️
  • Všechny bychom vás rádi viděli, ale myslím, že o programu máme jasno - budeme mávat tramvajím! 😀 #praguetrip #panbenjamin
    57 1
    Všechny bychom vás rádi viděli, ale myslím, že o programu máme jasno - budeme mávat tramvajím! 😀 #praguetrip #panbenjamin
  • Tyhle já nejradši! Díky @mlsnaholka #comiudelaloradost
    41 2
    Tyhle já nejradši! Díky @mlsnaholka #comiudelaloradost
  • #tramvajovka
    58 1
    #tramvajovka
  • Z housewife zase na chvilku paní spisovatelkou. 🙂 #ctden #samadoma
    70 0
    Z housewife zase na chvilku paní spisovatelkou. 🙂 #ctden #samadoma
  • #bozisvetlo
    60 0
    #bozisvetlo
  • Ty jsi tááák velikej! #zidkochodec 💕
    48 1
    Ty jsi tááák velikej! #zidkochodec 💕