0
0
Ať jsou to zdravé a hezké tři roky, kluci moji! #newhome #day0
0
0
😮 #houpackapoprve
0
0
Od úterý jsem oficiálně Čechoameričanka, ode dneška mám dva pasy. Český, který jsem si mohla ponechat. A americký, který jsem dostala, jelikož jsem získala občanství země, ze které pochází můj manžel a mají ho obě moje děti. Americké občanství jsem získala v podivné době. Jaký mám vlastně k téhle zemi postoj, ptala jsem se sama sebe ještě když jsem v úterý v 6.30 ráno seděla v čekárně imigračního úřadu a přehrávala si v hlavě testové otázky, které mi úředník posléze pokládal u pohovoru. Překvapil mě pohled mého kamaráda, Američana, který mi pár dnů před testem a pohovorem napsal, že vlastně neví, jestli teď, když jsem tak blízko, mi má gratulovat nebo kondolovat. A pak druhý mé kamarádky Čechoameričanky, která mi říkala, že poprvé po pětadvaceti letech se letos v Evropě několikrát zastyděla, když vytahovala americký pas. Mám k USA, stejně jako k Česku, dost výhrad, ale takhle silné negativní emoce, které mi vyjevili moji přátelé, jsem nikdy nepociťovala. Jestli něco, je mi z Ameriky současnosti spíš smutno. A je mi líto všeho, co se tady děje, a co se mi zdá, že v téhle obrovské zemi nemůžu moc ovlivnit. (To je to češství ve mně, víte.) Přes to všechno se ale jedna věc musí Spojeným státům nechat. A sice to, že v celém procesu "naturalizace" od začátku víte, do čeho jdete. Myslím tím nejen co se bude dít, jak a zhruba kdy, ale také k jakým hodnotám reprezentovaným především ústavou a Deklarací nezávislosti se upisujete. Nemusíte s nimi souhlasit a máte právo o tom třeba psát - freedom o speech, svoboda slova, je třeba jedna z nich - ale je to dané, zřejmé a jasné. Na rozdíl třeba od Evropy a od Česka. Když chceme od imigrantů v Česku, aby se přizpůsobili "českým" nebo "evropským" hodnotám, co to vlastně znamená? Kdyby se mě teď B. nebo moje děti zeptaly, abych jim ve třech větách odpověděla, jaké jsou české hodnoty, co bych řekla, aby to nebylo nějaké klišovité blekotání? Zamyšlení na blogu, link v bio.
0
0
Půl roku zdvojnásobené největší lásky. 🙏😁👼🏻 #halfbirthday
0
0
#foggybottom
0
0
Dneska ráno se mi stalo něco kouzelného. V 6.30 jsem měla pohovor a test pro udělení amerického občanství, které jsem udělala. Což je taky kouzelné, to by mě před takovými deseti lety vůbec nenapadlo - já budu Američanka?! Po té zarouškované zkoušce, kdy jsem se bála, jak budu rozumět a jak budou rozumět oni mně, jsem se šla odměnit (a oddechnout si na půl hodiny od tří chlapů) do své oblíbené kavárny. Napsala jsem tam nepočítaně článků, velký kus blogu, určitě aspoň půlku knihy. Každopádně je to taky místo, kam chodí značná část lidí z Fairfaxu a kde se, jak to ve velkých amerických městech bývá, často střídají i zaměstnanci. Už když jsem tam šla kolem všech těch míst, vyskakovaly mi jako obrázky všechny ty scény, co jsem tady zažila - jak jsem se učila řídit, mluvit pořádně anglicky, trénovala na maraton, jezdila do školy, k doktorce s těhotenským břichem, nakupovala, jak jsem tady poprvé kojila venku … bylo to jako návrat v čase, jako by dva roky v Turecku byly jen nějaký delší sen a tohle návrat do reality. Domů. No a pak otevřu dveře té kavárny a ozve se zpoza kávovaru: „Jana! Long time no see! How is your little son?“ Já vám byla tak neskutečně pohnutá. Doják level milion! No, setřela jsem slzu, dostala na americkém poměry dokonalé capuccino, ale hlavně mi to naprosto změnilo den i perspektivu u spousty věcí. Co je vlastně čas? Jak dlouho je dlouho? Jak to ti lidi tady dělají, že si dva roky pamatují moje jméno? Nebo že mám dítě, chlapečka? Ze spousty věcí v Americe je mi teď hodně smutno, ale tyhle drobnosti, to mi vždycky dá hrozně moc energie a chuti do života a taky mě ukonejší, že se to určitě zase všechno v dobré obrátí. Tady i všude jinde. Hodně se tady změnilo, fakt hodně, hodně k horšímu. Ale tuhle naději, to Amerika pořád umí. Naštěstí. 🙏🇺🇸
0
0
Hele tu radost v papírnictví! JE MŮJ! 💙👼🏻 #panbenjamin
0
0
Čechoameričanka na startovní čáře. #naturalization #dualcitizen #thankyouusa 🙏
0
0
#givemesecond, ze které je půlhodina. U vás taky? 😣#newyorkmag
0
0
Do fotopamátníku na nejhezčí podzim. 🙏😁🎃 #vzpominka #thankyouupstate
0
0
Moje kamarádka @adelacapova je jedna z modelek, které nejen že jedí (fakt jsem ji viděla i se zmrzlinou! :), ale taky velmi chutně vaří a ještě ty recepty umí zapisovat, navíc v amerických jednotkách, a tak je součástí téhle krásné knížky. A já jsem od včerejška její hrdou majitelkou. Už je to třetí měsíc, co nemám vlastní kuchyň. Nejprve vařila maminka, teď vaří hotel, fast foody, restaurace, někdy tchýně a švagrová a sem tam uklohním něco na jednoplotýnce v našem hotelovém pokoji. Je to taková “New York City style kitchen”, jak říká B., protože ingredience, hrnec, pánev i plotýnka se musí vejít asi na pětadvacet centimetrů, a když nevařím, musí to posloužit ještě jako odkládací místo na notebook. No co vám budu: vločky už nám po měsíci lezou ušima, a tak si natěšená prohlížím, co všechno udělám, až budu mít zase “svoji” kuchyň a v ní aspoň jeden pořádný, rozuměj jiný než plastový nůž, cedník, až si budu moct “nasyslit” zásoby, třeba kakao, protože budu vědět, že ho za pár týdnů nebudu půlku nespotřebovaného vyhazovat a tak. Už se tak těším, až strčím něco do trouby. Trouba, chápete?! Já už si skoro nejsem jistá, jestli ji budu umět používat. :) Vždycky mě bavilo prohlížet recepty a snít. U téhle knížky mě to baví ještě víc, protože spoluautorkou je moje kamarádka a recepty jsou fakt hrozně easy a dobrý! A jak jsem natěšená, je velká šance, že u této kuchařky nezůstane jen u prohlížení. Děkuju @adelacapova. 😘
0
0
Kolik dětí asi přibude, než se uvidíme příště @adelacapova? 😘💙🙏 #whataday #dekujeme
