• Jsme druhý týden v Adaně. Je to zvláštní pocit, protože za humny (doslova, Aleppo je zhruba 200 kilometrů) je válka, přitom tady všechno funguje úplně normálně, lidi chodí do školy, do práce, vybavují se na ulicích, pijí kafe, říkám si, myslím na tu válku jenom já nebo to každému minimálně jednou denně proletí hlavou? Nevím. Každopádně asi mnohem větší problém, kdybych tu měla žít, by bylo počasí. Od rána je tady čtyřicet stupňů, je to takové to dusivé lepivé horko, které vás pevně obejme jenom vyjdete z domu a nepustí dokud nezajdete do nějakého klimatizovaného prostoru. Turci však nejsou Američané, klimatizují tak na pětadvacet, takže člověk je ulepený a zaprášený od rána až do srpchy, protože prachu, toho je tady teda dost. S dítětem se moc ven jít nedá, chodí se na klimatizovaná hřiště a pískoviště v obchoďácích - díky Bohu za ně, upřímně nevím, co bych si s drakem počala v dvoupokojovém bytě, kde máme asi pět a půl hračky. Ven chodíme v tuto dobu, kdy už zapadá slunce. Celkově bych řekla, že je to tady mnohem syrovější než v Ankaře, nějaké takové Turecko jsem čekala, když jsme se loni stěhovali, snad kromě těch společenských rozdílů, které tady - na rozdíl od Ameriky - nejsou oddělené žádnou čtvrtí nebo částí, ale někdy ani jedním domem. V jednom jsou luxusní byty, bazén, fitko, kadeřník, vylezete ven, šup, chatrč a před ní pán pase husy. Jeden důvod, proč jsem ráda, že tady nejsme na stálo je pohostinnost - oproti Ankaře tak level milion: řeknete si jednu baklavu, dostanete tři, čajů tady za večer vypiju tolik, že možná už nikdy nebudu spát … ? :)
    57 1
    Jsme druhý týden v Adaně. Je to zvláštní pocit, protože za humny (doslova, Aleppo je zhruba 200 kilometrů) je válka, přitom tady všechno funguje úplně normálně, lidi chodí do školy, do práce, vybavují se na ulicích, pijí kafe, říkám si, myslím na tu válku jenom já nebo to každému minimálně jednou denně proletí hlavou? Nevím. Každopádně asi mnohem větší problém, kdybych tu měla žít, by bylo počasí. Od rána je tady čtyřicet stupňů, je to takové to dusivé lepivé horko, které vás pevně obejme jenom vyjdete z domu a nepustí dokud nezajdete do nějakého klimatizovaného prostoru. Turci však nejsou Američané, klimatizují tak na pětadvacet, takže člověk je ulepený a zaprášený od rána až do srpchy, protože prachu, toho je tady teda dost. S dítětem se moc ven jít nedá, chodí se na klimatizovaná hřiště a pískoviště v obchoďácích - díky Bohu za ně, upřímně nevím, co bych si s drakem počala v dvoupokojovém bytě, kde máme asi pět a půl hračky. Ven chodíme v tuto dobu, kdy už zapadá slunce. Celkově bych řekla, že je to tady mnohem syrovější než v Ankaře, nějaké takové Turecko jsem čekala, když jsme se loni stěhovali, snad kromě těch společenských rozdílů, které tady - na rozdíl od Ameriky - nejsou oddělené žádnou čtvrtí nebo částí, ale někdy ani jedním domem. V jednom jsou luxusní byty, bazén, fitko, kadeřník, vylezete ven, šup, chatrč a před ní pán pase husy. Jeden důvod, proč jsem ráda, že tady nejsme na stálo je pohostinnost - oproti Ankaře tak level milion: řeknete si jednu baklavu, dostanete tři, čajů tady za večer vypiju tolik, že možná už nikdy nebudu spát … ? :)
  • Před pár dny jsem na tureckém trhu vyfotila tuhle fotku. Jsou na ní – no vidíte, melouny. Nic zvláštního, ale mě se něčím líbí. Tak moc, že vždycky, když ji najdu v telefonu, pousměju se, a říkám si: proč se mi vlastně tak líbí? Totéž se stalo i včera. Zvláštní bylo, že pár fotek po této jsem v telefonu objevila kousek textu z knížky “Bereme co je” od Věry Noskové. Vyfotila – tedy vypsala jsem si toto: “Lidi se málokdy umějí radovat jen tak, bez toho, aby si radost vysvětlovali, zdůvodňovali nebo ji obhajovali. Musí na rozjařující obrazy přírody navěšovat vymyšlené významy, sentiment a romantické nálady, zatěžovat je legendami, mýty, zázraky, vírou a vší nadprodukcí svého úzkostného mozku, který potřebuje kdeco lapit a vyfutrovat lidským významem.” Došlo mi, že radost často nepotřebuje důvody, obhajování a vysvětlování. Prostě je. A že se nedá vysvětlit by ji nemělo umenšovat. Tak si to sem značím, abych to věděla.
    37 10
    Před pár dny jsem na tureckém trhu vyfotila tuhle fotku. Jsou na ní – no vidíte, melouny. Nic zvláštního, ale mě se něčím líbí. Tak moc, že vždycky, když ji najdu v telefonu, pousměju se, a říkám si: proč se mi vlastně tak líbí? Totéž se stalo i včera. Zvláštní bylo, že pár fotek po této jsem v telefonu objevila kousek textu z knížky “Bereme co je” od Věry Noskové. Vyfotila – tedy vypsala jsem si toto: “Lidi se málokdy umějí radovat jen tak, bez toho, aby si radost vysvětlovali, zdůvodňovali nebo ji obhajovali. Musí na rozjařující obrazy přírody navěšovat vymyšlené významy, sentiment a romantické nálady, zatěžovat je legendami, mýty, zázraky, vírou a vší nadprodukcí svého úzkostného mozku, který potřebuje kdeco lapit a vyfutrovat lidským významem.” Došlo mi, že radost často nepotřebuje důvody, obhajování a vysvětlování. Prostě je. A že se nedá vysvětlit by ji nemělo umenšovat. Tak si to sem značím, abych to věděla.
  • Už to skoro vypadá, že mám ve skříni jednom jedny šaty, ale což … :) Takhle mě vyfotila Lenka Požárová - @lenka_fire k rozhovoru pro dnešní Pátek Lidovek. Lenka je neuvěřitelná žena, která už kdysi dávno dávno, když toho ještě nebyly plné časopisy a sociální sítě, dala výpověď v práci, psala a samovydávala svoje Zapálené kuchařky. A to jsem ji zpovídala já. Pak jsme se obě rozprchly do světa, ona do Norska, do Londýna, já do Ameriky a do Turecka, no a sešly jsme se v Praze, aby tentokrát vyzpovídala ona mě. Prožily jsme spolu moc hezký kus pondělí a já jsem se díky ní seznámila s tím, jak krásné prostory vznikají v Praze. Fotky k rozhovoru vznikaly v @jogovna a kdybyste někdy někdo chtěl chodit do centra do jógu, tak víte kam. Krásný, decentní a elegantní studio pár kroků od Jindřišské věže. Jo a mají tam neskutečně dobré sušenky s pekanovými ořechy, až se vycvičíte, tak abyste mohli doplnit energii. Leni, děkuju! 😘
    81 5
    Už to skoro vypadá, že mám ve skříni jednom jedny šaty, ale což … :) Takhle mě vyfotila Lenka Požárová - @lenka_fire k rozhovoru pro dnešní Pátek Lidovek. Lenka je neuvěřitelná žena, která už kdysi dávno dávno, když toho ještě nebyly plné časopisy a sociální sítě, dala výpověď v práci, psala a samovydávala svoje Zapálené kuchařky. A to jsem ji zpovídala já. Pak jsme se obě rozprchly do světa, ona do Norska, do Londýna, já do Ameriky a do Turecka, no a sešly jsme se v Praze, aby tentokrát vyzpovídala ona mě. Prožily jsme spolu moc hezký kus pondělí a já jsem se díky ní seznámila s tím, jak krásné prostory vznikají v Praze. Fotky k rozhovoru vznikaly v @jogovna a kdybyste někdy někdo chtěl chodit do centra do jógu, tak víte kam. Krásný, decentní a elegantní studio pár kroků od Jindřišské věže. Jo a mají tam neskutečně dobré sušenky s pekanovými ořechy, až se vycvičíte, tak abyste mohli doplnit energii. Leni, děkuju! 😘
  • Jediná šance, jak přežít v Adaně, kde je přes den 40 stupňů - v lednici! ... Všechno to nezdravý, light mléka atd. jsou B., my jsme tu jen na návštěvě a chodíme každý ráno na čerstvý. 🙂🙏😂
    53 0
    Jediná šance, jak přežít v Adaně, kde je přes den 40 stupňů - v lednici! ... Všechno to nezdravý, light mléka atd. jsou B., my jsme tu jen na návštěvě a chodíme každý ráno na čerstvý. 🙂🙏😂
  • Jak mi přibývají roky, mění se i můj postoj k cestování. Jednak musím přiznat, že jak jsme teď pořád někde, už mě úplně míjí taková ta cestovatelká horečka Instablogerek, co jsou každé dva týdny jinde a píšou o tom, že bez cestování by nemohly žít. Já bych klidně chvíli mohla. 🙂 Samozřejmě, mám ho pořád ráda, co je ale jinak, že už nemusím vidět na daném místě úplně všechno, už nejezdím s listem plným památek, bez jejichž fotky se nemůžu vrátit, už dávno si nevozím žádné suvenýry. Včera jsem si uvědomila, že mnohem víc je pro mě dát si někde dobrý kafe, slušně se najíst, najít pěkný hřiště pro Bena a pro sebe chvilku na čtení, nasát ty okamžiky, u kterých nebudu vypadat jako že jsem právě proletěla komínem, jak jsem zaprášená a už dva týdny nevím, co je pračka a pořádná sprcha. #asistari
    101 6
    Jak mi přibývají roky, mění se i můj postoj k cestování. Jednak musím přiznat, že jak jsme teď pořád někde, už mě úplně míjí taková ta cestovatelká horečka Instablogerek, co jsou každé dva týdny jinde a píšou o tom, že bez cestování by nemohly žít. Já bych klidně chvíli mohla. 🙂 Samozřejmě, mám ho pořád ráda, co je ale jinak, že už nemusím vidět na daném místě úplně všechno, už nejezdím s listem plným památek, bez jejichž fotky se nemůžu vrátit, už dávno si nevozím žádné suvenýry. Včera jsem si uvědomila, že mnohem víc je pro mě dát si někde dobrý kafe, slušně se najíst, najít pěkný hřiště pro Bena a pro sebe chvilku na čtení, nasát ty okamžiky, u kterých nebudu vypadat jako že jsem právě proletěla komínem, jak jsem zaprášená a už dva týdny nevím, co je pračka a pořádná sprcha. #asistari
  • Teď ale to velké štěstí, které mě v životě potkalo, zpětně útočilo na moji psychiku. Byla jsem vychovávaná k tomu, abych si věřila a nenechala se omezovat, abych věřila, že můžu jít za jakýmkoliv cílem, po kterém zatoužím, a že ho můžu dosáhnout. A já toužila po všem. Proč by taky ne? Chtěla jsem se řítit životem na stejně rozjásané, emancipované vlně jako Mary Tyler Moorová, jenže zároveň jsem tíhla k té obětavé, zdánlivě nudné a normální dráze manželky a matky poskytující pevné zázemí. Chtěl jsem mít život pracovní i domácí, ale s příslibem toho, že budu žádný z nich jednou nezadusí ten druhý. Doufala jsem, že budu přesně jako moje maminka, a zároveň jsem chtěla být úplně jiná. Tyhle úvahy byly zvláštní a mátly mě. Můžu mít všechno? Pro mě definitivně jedna z mých knih roku. Od začátku jsem jí nadržovala, protože z různých vystoupení mám Michelle prostě ráda. Tušila jsem, že by ta knížka mohla být skvělá, a ona opravdu byla. Michelle mi vždycky byla sympatická, ale od dočtení knížky jsem její velkou obdivovatelkou. Čekejte procházku celým jejím životem od studia na prestižních školách po práci ve vysokých funkcích až po boj sama se sebou, otázky jak skloubit kariéru s rodinou, a hlavně jak skloubit roli první dámy vlastně úplně se vším, především však se svými hodnotami. Výborné čtení, určitě si to dejte! Michelle načetla svůj životopis taky jako audioknihu, která je výborná na udržování angličtiny. Ale musím říct, že čtení českého překladu jsem si užila mnohem víc, našla jsem tam věci, které mi při poslechu úplně unikly nebo jsem jim nevěnovala pozornost, protože jsem prostě usínala, což se mi děje u každé audioknihy. Víc na blogu, link v bio.
    67 15
    Teď ale to velké štěstí, které mě v životě potkalo, zpětně útočilo na moji psychiku. Byla jsem vychovávaná k tomu, abych si věřila a nenechala se omezovat, abych věřila, že můžu jít za jakýmkoliv cílem, po kterém zatoužím, a že ho můžu dosáhnout. A já toužila po všem. Proč by taky ne? Chtěla jsem se řítit životem na stejně rozjásané, emancipované vlně jako Mary Tyler Moorová, jenže zároveň jsem tíhla k té obětavé, zdánlivě nudné a normální dráze manželky a matky poskytující pevné zázemí. Chtěl jsem mít život pracovní i domácí, ale s příslibem toho, že budu žádný z nich jednou nezadusí ten druhý. Doufala jsem, že budu přesně jako moje maminka, a zároveň jsem chtěla být úplně jiná. Tyhle úvahy byly zvláštní a mátly mě. Můžu mít všechno? Pro mě definitivně jedna z mých knih roku. Od začátku jsem jí nadržovala, protože z různých vystoupení mám Michelle prostě ráda. Tušila jsem, že by ta knížka mohla být skvělá, a ona opravdu byla. Michelle mi vždycky byla sympatická, ale od dočtení knížky jsem její velkou obdivovatelkou. Čekejte procházku celým jejím životem od studia na prestižních školách po práci ve vysokých funkcích až po boj sama se sebou, otázky jak skloubit kariéru s rodinou, a hlavně jak skloubit roli první dámy vlastně úplně se vším, především však se svými hodnotami. Výborné čtení, určitě si to dejte! Michelle načetla svůj životopis taky jako audioknihu, která je výborná na udržování angličtiny. Ale musím říct, že čtení českého překladu jsem si užila mnohem víc, našla jsem tam věci, které mi při poslechu úplně unikly nebo jsem jim nevěnovala pozornost, protože jsem prostě usínala, což se mi děje u každé audioknihy. Víc na blogu, link v bio.
  • Pojď Benjami, mám vyfoukaný vlasy a je pěkný světlo, takový bezvráskový, uděláme si selfie ... 🙂💙 Thank you @hairlife_mert!
    74 3
    Pojď Benjami, mám vyfoukaný vlasy a je pěkný světlo, takový bezvráskový, uděláme si selfie ... 🙂💙 Thank you @hairlife_mert!
  • A dost čtení k vodě (ke kafi!) máte? Ubývají, ale ještě jsou! 🙏
    58 4
    A dost čtení k vodě (ke kafi!) máte? Ubývají, ale ještě jsou! 🙏
  • Tak! Konečně mám taky prázdninovou s výskokem. Léto zdar! :) A díky @zdenekryzner #milestones😀
    70 0
    Tak! Konečně mám taky prázdninovou s výskokem. Léto zdar! :) A díky @zdenekryzner #milestones😀
  • Dnes (zase) trocha nepokryté sebepropagace: v pondělí mi vyšel první článek v tištěném #respektcz . Blázním radostí, pořád si to prohlížím, jestli je tam vážně moje jméno, dokonce jsem se v trafice koukala do víc čísel, jestli se nespletli a nedali ten můj článek jen do jednoho. No a vážně jo, je to ve všech vydáních! 👍 Tento časopis jsem si kupovala snad od vysoké školy a vždycky snila o tom, že tam jednou třeba bude moje jméno vedle lidí, jejichž práce mě bavila a obdivovala jsem ji. A teď tam je! A aby toho nebylo málo, tak mám ještě jedno poprvý. Tohle je můj první flatlay, do včerejška jsem víceméně moc nevěděla, co to je a teď takový #Instapokrok. Ruce mi půjčila @akivotrubova. Díky! 🙂
    52 3
    Dnes (zase) trocha nepokryté sebepropagace: v pondělí mi vyšel první článek v tištěném #respektcz . Blázním radostí, pořád si to prohlížím, jestli je tam vážně moje jméno, dokonce jsem se v trafice koukala do víc čísel, jestli se nespletli a nedali ten můj článek jen do jednoho. No a vážně jo, je to ve všech vydáních! 👍 Tento časopis jsem si kupovala snad od vysoké školy a vždycky snila o tom, že tam jednou třeba bude moje jméno vedle lidí, jejichž práce mě bavila a obdivovala jsem ji. A teď tam je! A aby toho nebylo málo, tak mám ještě jedno poprvý. Tohle je můj první flatlay, do včerejška jsem víceméně moc nevěděla, co to je a teď takový #Instapokrok. Ruce mi půjčila @akivotrubova. Díky! 🙂
  • BRNO dobrý no! #tillnexttime
    33 3
    BRNO dobrý no! #tillnexttime
  • Můj stárek. 💙
    110 4
    Můj stárek. 💙